O historii Dechu života a Kraniosakrální terapie
Z knihy Dech života od Michaela Kerna
Již odedávna staré kultury pracovaly s téměř nepostřehnutelnými rytmy, které jsou vyvolávány tokem vitální síly či životní energie.
Také využívaly pohyblivost kraniální (lebeční) struktury pro aktivaci či usměrnění tohoto toku.
S těmito rytmy pracují tradiční asijské lékařské systémy jako je čínská akupunktura, nebo indická ajurvéda.
Tentýž jev je znám v ruské fyziologii a také ho používali italští anatomové již na počátku 19. století.
V Indii se lebeční manipulace praktikuje již stovky let, známá je i u starých Egypťanů a předkolumbovských kultur z období 2000 př.n.l. až 200 n.l.
Věděli, že lebeční kosti u dospělého jedince nesrůstají a po celý život umožňují určitý neomezený pohybový rozsah.
William Garner Sutherland
Tento jev začal na počátku dvacátého století zkoumat student osteopatie William Garner Sutherland, který také zjistil, že přestože bylo studentům vštěpováno do hlavy, že lebeční kosti dospělého člověka se nepohybují, že tomu tak není.
Na reakcích jeho vlastního těla si ověřoval nejen to, že kraniální kosti jsou pohyblivé, ale také to, že tento pohyb má důležitou fyziologickou funkci.
Zbývajících padesát let svého života strávil Sutherland zkoumáním důsledků tohoto jevu.
Už v počátcích svého bádání si uvědomil, že sleduje autonomní systém „dýchání tkání“,
který má dopad na samotné zdraví lidského organismu.
Na té nejzákladnější rovině je to právě schopnost projevovat pohyb, která odlišuje živou tkáň od mrtvé.
Dr. Sutherland si uvědomoval, že všechny tělesné buňky potřebují „rytmicky dýchat“,
aby mohly optimálně fungovat a že pohyb kraniálních kostí je úzce provázán i s jinými tkáněmi.
Systém blan, který souvisle pokrývá povrch všech kraniálních kostí, je integrální součástí tohoto jevu.
Objevil také další významnou skutečnost, že centrální nervový systém a mozkomíšní mok, v němž se tento systém vznáší, se také rytmicky pohybují.
Křížová kost (sacrum), jež je spojena s lebkou prostřednictvím durálního vaku,
volného vnějšího obalu míchy tvořeného tvrdou plenou, je rovněž součástí tohoto propojeného systému.
V samotném jádru těla tedy funguje důležitá infrastruktura tekutin a tkání, v nichž probíhá jemný provázaný rytmický pohyb.
Když se Dr.Sutherland začal nořit hlouběji do původu těchto rytmů, uvědomil si, že neexistují žádné vnější svalové struktury, které by tyto jevy mohli vyvolávat.
Dospěl k závěru, že původcem pohybu je životní síla organismu, kterou nazval Dech života – pojem, jenž převzal z biblické knihy Genesis.
Dech života
V inherentní životní síle těla, takzvaném Dechu života, spatřoval Dr. Sutherland oživující faktor,
či spouštěcí jiskru rytmů, které objevil.
Dech života chápe jako nositel sotva postřehnutelné, avšak mocné síly, která při svém přechodu do těla generuje jemné rytmy.
Významnou roli v distribuci a projevu Dechu života hraje mozkomíšní mok.
Tento pohyb má velký význam v přenosu Dechu života po celém těle.
Přítomnost plných a vyvážených rytmů, jež vyvolává Dech života, je příznakem zdravého organismu.
Dokud se tyto rytmy projevují přirozeným způsobem, základní řídící princip těla se harmonicky přenáší do všech částí.
Základní poučky kraniosakrální terapie:
- Život se projevuje formou pohybu
- Mezi pohybem a zdravím existuje zřetelná souvztažnost.
Dr.Magoun, žák a pozdější kolega Dr.Sutherlanda, popsal Dech života takto:
Veškerý život se projevuje formou energie a pohybu.
Kde není alespoň minimální pohyb, tam je pouze smrt.
Pohyb je navíc podstatnou složkou funkčnosti.
Tento pohyb musí být ovšem inteligentní a záměrný,
aby mohl živý organismus úspěšně zápasit se svým prostředím.
Proto musí být tento pohyb také řízený a regulovaný nějakým vyšším inteligentním principem.
Univerzální inteligence musí být do individuální buňky či organismu nějak usměrňována, jinak by všude panoval nezvladatelný chaos.
Co je touto svrchovanou inteligencí a jak tomuto usměrňování dochází?
To bohužel s jistotou nikdo neví; jisté však je, že existenci této síly jako jednoznačné a nesporné skutečnosti akceptují nejvyšší kapacity světové vědy.
Rozšíření terapie ve světě
Dr. Sutherland vyvinul řadu terapeutických přístupů k napravení blokád toku životní energie, začal tyto metody vyučovat ostatní kolegy a neúnavně pokračoval až do své smrti v roce 1954.
K nejvýznamnějším z těchto prvních učitelů patří:
Viola Frymannová, Edna Layová, Howard Lippincott, Anne Walesová, Chester Handy a Rollin Becker.
V polovině 70let začal tuto metodu šířit Dr.John Upledger, který se významně zasloužil o popularizaci kraniosakrální terapie ve světě..